Vezměte si učebnici, přečtěte si nové kombinace písmen, naučte se zpaměti vypsaná slova, zapamatujte si, jak se řadí slova ve větě, vyplňte cvičení (možná získáte body za uhodnutí správného významu slov a koncovek vět), dělejte další a další podobné cvičení (možná získáte další body...).
Když se dospělí chtějí naučit nový jazyk, často dělají přesně to. Už jste se někdy takto učili jazyky, třeba už ve škole francouzštinu nebo španělštinu?
Možná si ještě pamatujete a umíte odříkat gramatická pravidla pro podstatná jména mužského a ženského rodu ve francouzštině nebo koncovky sloves ve španělštině. Ale dokážete po absolvování tohoto typu výuky skutečně mluvit daným jazykem? Cítíte se při komunikaci v daném jazyce dobře? Rozumíte ostatním, kteří tímto jazykem mluví v každodenním životě?
Učení se novým slovíčkům, které vidíte napsané v učebnici, a možná také jejich čtení a přehrávání nahlas na webových stránkách nebo v aplikaci, je velmi oblíbenou metodou, jak se naučit nový jazyk. Ale jen stěží z vás udělá plynulého mluvčího tohoto jazyka..
Počet slov, která si dospělí dokáží zapamatovat v cizím jazyce, může dokonce přesáhnout počet slov, která znají ve svém rodném jazyce - ale to jim ještě nepomáhá mluvit a rozumět cizímu jazyku tak snadno a pohodlně, jako mluví rodným jazykem.
Metody založené na učebnicích a čtení slov se v různých úpravách již dlouho používají v jazykových třídách, a to jak učiteli jazyků, tak i jednotlivci, kteří se snaží učit sami. Tyto metody mají dlouhou tradici, jsou založeny na vynikající práci prvních lingvistů, kteří popisovali jazyk do všech možných detailů, a byly jedinými možnými metodami v době, kdy jediným primárním zdrojem informací byly knihy a písemné materiály.
Poslechová a mluvní cvičení doplňují část věnovanou čtení a psaní, ale vědomé učení, analyzování a zapamatování si fungování jazyka je stále ústředním bodem procesu.
